Biotop velké zahrady

Místo pro život v Juditině zahradě.
Hledej obytnou místnost mezi stromy :-)
Protože dnes ráno svítilo sluníčko, chtěl jsem nejprve napsat pár slov o sluneční pasti, abych rozvinul téma prvků, ze kterých je možné tvořit prostor zahrady. Pak jsem si uvědomil, že pořádná sluneční past je vlastně větrolam a zároveň živý plot a taková ta veliká divoká a přirozená přírodní náruč zahrady, která obepíná, chrání a vyživuje organismus a bytost rodového Ráje - váš životní prostor i Vás. Kde tedy začít?

Divočina anebo poušť.

Dejme tomu, že přicházíme na nové místo, že to není zahrada po předcích, ani po původních majitelích, ale místo, které se teprve stane zahradou. Dejme tomu, že je to plocha nezastavěná, nejsou tam žádné domy ani stroje, zapomenuté silnice, kusy betonu nebo barely plné neznáme hmoty. V našich podmínkách jde zřejmě o pole, sad, louku, kus lesa nebo takovou tu zapomenutou, křovím zarostlou plochu, o kterou se dlouho nikdo nestaral.

Několikrát se mi v roli architekta přihodilo, že budovatelé nového domova nejprve plochu oplotili, pokáceli všechno křoví a všechny stromy, shrnuli ornici z celého pozemku a ještě ve svahu bagrem vytvořili dokonalou rovinu. Na vrchní straně parcely byl hned pod obnaženými patkami sloupků plotu propastný sráz, ze kterého se i za klidného počasí neustále sypaly kamínky a na dolní straně byla hned za plotem hora, kterou by bylo nejrozumnější překonat helikoptérou. Takto zaopatřené místo zhruba připomíná povrch Marsu, Měsíce, Sahary anebo nějaké planety před vznikem biosféry pozemského typu.

Na takové místo mě přivedli a řekli: „tady to máte pane architekte. Tady se můžete vyřádit!“

Tak takhle prosím ne :-)

Otisk Ráje

Každá rostlina na naší budoucí zahradě, každý drn, kámen, strom, každá kopřiva, bodlák, čmelák a slimák, ježek, křeček, hraboš, slunéčko sedmitečné, kobylka luční a vrabec, jsou Bohem, nebo chcete-li alespoň Božím stvořením na naší parcele i zahradě. Pozemský Ráj, ve který místo svojí láskyplnou, citlivou, tvořivou a chápavou pozorností vytvoříme už je nebo alespoň byl na každém místě Země. I na tom poli, které se složením půdy podobá spíše chemické továrně, je nějakým způsobem Ráj vepsán. Je tam jeho mapa, otisk v přítomném okamžiku, živelná matrice Země, Vody, Větru a Slunce. Pokud ji ovšem svoji obrovskou lidskou a civilizační silou definitivně nevymažeme.

Přijímáme pozemek takový, jaký je. Takový jsme si vybrali. Nevytváříme novou realitu, ale spojujeme svůj život s existující realitou Vesmíru. Je to partnerství. Proměňujme se společně se zahradou, ve které žijeme. Hledíme do přírodního zrcadla Pravdy. Doporučuji pozemek nejméně rok sledovat, než učiníte jakýkoliv zásah (nebo třeba také koupi :-). Doporučuji naučit se číst a pojmenovávat všechna místa, vtělené i nevtělené bytosti a síly. Vytvořte si mapu, která bude zobrazovat nejen reálnou topografii a působení živlů a bytostí (hranice, svah, prostory, suchá, vlhká, slunná, stinná místa, návětří a závětří, Hadí zemi i čolčí jezírko...), ale také nehmatatelné energie a jejich projevy (moje místo, Pod Dubem, Jabloňová zahrádka, vílí palouček, strašidelné zákoutí, U hlučných sousedů... :-)

A pokud máte třeba ten kus pole, na kterém byla původní krajina i biosféra proměněna v monotonní anorganickou poušť, nechte nejprve Zemi samotnou, ať tvoří. Nebojte se svůj pozemek přenechat z větší části divočině. V naší krásné zemi na něm poušť nevznikne, naopak. Divočina je pravda a život a pevně věřím, že když na poli necháte působit přírodu, bude sukcesní proces nakonec rychlejší, plodnější, stabilnější a více pravdivý a tvůrčí, než práce nejlepších zahradních architektů a zahradníků. Brzy budete ve svém království moci pozorovat řadu nových bytostí, míst a souvislostí, které by Vás předtím nenapadly. Nakonec - podle řady dobrých pramenů - zahradníkům, kteří začínají novým způsobem hospodařit na Zemi obdělávané v duchu chemicko – průmyslové tradice, stejně nic jiného, než ponechat pozemek pár let divočině, nezbývá.

A že jsem zapomněl na Člověka? Nebojte se, nezapomněl jsem na Vás :-) Člověk se umí uchytit všude. Ve smyslu teorie osobního domu Vám pro začátek Vaší invaze do přírody doporučuji tohle: samozřejmě, že si pro sebe vyčleníte dobré místo. Na tom místě si udělejte pěkný palouček s rostlinami, v jejich společenství chcete žít. Udělejte si to, co potřebujete, ale zatím v malém. Vlastně ne v malém, v obvyklém měřítku obytné zahrady. Zkrátka postavte dům, zasaďte strom a založte rybník. Ale ať se ten první dům na Vaší rodové zahradě stane spíše pozorovatelnou přírodovědce, než rodinným hradem. Ať stojí na místě, které není středem krásy zahrady. Ať stojí na místě, ze kterého je možné tento střed pozorovat.

Tvořte prostým bytím

A ostatní prostory velké přírodní zahrady nechte růst, jak se jim zlíbí. Zároveň však intuitivně a pravidelně celým pozemkem procházejte, prolézejte jako malé děti, vnímejte, hledejte, žijte jeho životem. Spojte svoje vědomí s každou bytostí a příběhem na Vašem pozemku. A pomalu podporujte to, co je krásné a pomáhejte tomu, čemu je potřeba pomoci. Kousek po kousku, jenom na několika místech, nikoliv plošně. A uvidíte, že během času vznikne na Vašem pozemku rajský labyrint přírodních a kultivovaných ploch, aniž byste museli nějak hluboce projektovat, lámat si hlavu a vymýšlet co a jak.

Spolupracujte s divočinou, pozorujte a podporujte. Nedřete se, nedělejte si starosti, užívejte si radosti spolutvoření. Na velkém pozemku to poroste rychleji, než byste stačili udržovat běžným způsobem. Co nezvládáte, nechte být. Tvořte přijímáním. Nekrásnější místa nakonec budou ta, která necháte nedotčená. Nejspíše právě po okraji biotopu, v tom obvodovém větrolamu a sluneční pasti, o které jsem chtěl psát na začátku kapitoly.

Každopádně, pokud mě chcete jako poradce nebo architekta přivést na svůj pozemek, udělejte to kdykoliv :-) Ale nikdy kvůli lidské tvorbě předem nevytvářejte v přírodní krajině prázdný prostor.

Domek pro radost v Ostré

Východní pohled.












Na malé parcele na kraji krásné obce nedaleko Labe budeme stavět domek pro dvougenerační život malé rodiny.

Malá parcela o výměře necelých 1000m2 je orientována východo západním směrem. Regulace žádá odsadit domek 6m od komunikace. Potřebujeme dobrý intimní prostor zahrady a domeček s výhledem do zahrady ze všech prostor. Nejcennější jižní fasáda je nejkratší, na úzké parcele se tlačí směrem k sousedům. Zadání je dosti složité :-)

Životní prostor domu a zahrady.
Klikni na obrázek.

















Řešení zcela otevírá jižní fasádu obytné haly, i když jen do malého atria, zařízeného zahradním nábytkem, odděleného od sousedů plotem se stříškou pro ukládání dřeva. Zároveň ze všech prostor domu jsou průhledy a výstupy na východ do zahrady francouzskými dveřmi. Dům působí jako barierový objekt mezi ulicí a zahradou. Uprostřed obytného prostoru haly a ložnice jsou umístěna těžká akumulační kamna. Nad ložnicí, pod hřebenem střechy, je pracovna pro práci z domova prosvětlená jižním vikýřem .

Pohled z ulice.
Klikni na obrázek.













Předprostor směrem do ulice je osazen velkým stromem strážcem a minimalistickými záhony s půdopokryvnými dekoračními rostlinami. Po fasádě se pne loubinec. Prostor je od ulice oddělen pouze nízkým vymezením, Vyšší předěl tvoří vrata do přístřešku a jižního atria v líci západní fasády domu.













Zahradu můžeme pozorovat z přístřešku na severní straně domu, který je vybavený letní kuchyní, venkovním záchodem, dílnou s možností stání na auto, kolnou a podzemním krechtem. Uprostřed zahrady je koupací jezírko zásobované dešťovou vodou kombinované s kořenovou čističkou pro čištění šedých odpadních vod. Zahrada je relaxační, okrasná, zelinářská i ovocnářská. Je vymezena živým plotem, který je směrem k sousedům bezúdržbový a do zahrady plodivý. V zahradě nechybí pítko pro ptáky, bylinková spirála ani letní sprcha.









Přírodní stavění v Klášterecké Jeseni

Zveme Vás k účasti na stavbě přírodního domu rodiny Kubecových v Klášterecké Jeseni.
Kruhový slaměný dům, který vzniká ve spolupráci Petry a Maria Kubecových, projektantů Petra Hájka, Terezy Otcovské, Milana Keslara a stavitele Miroslava Bartoš (a dalších) stojí uprostřed pětihektarového pozemku na svazích Krušných Hor u Klášterce nad Ohří. Máme radost z mnoha nápadů a z péče, kterou jsme projektu dosud věnovali, těšíme se na výsledek, chceme být u toho a zveme Vás k obohacující spolupráci na realizaci projektu. :-)

Rodina Kubecových se rozhodla žít v přírodě částečně soběstačným životem, pracovat s koňmi, vytvořit místo pro setkávání lidí, vzájemnou výměnu zkušeností, dovedností a radosti, pořádání pobytů pro děti a rodiče a k tomu je tu velký pozemek a postupně budované zázemí. „ Chceme být inspirací pro ostatní!“

Mario Kubec je herec známý z vlastní divadelní hry „Víkend s Bohem“. Mimo jiné se zabývá odbouráváním strachu v naší mysli, který nám brání uskutečnit naše sny a na svém ranči chce

Pelíšky Renaty Bernardi

Vnitřní obytný prostor je členěný srdcem domu:
akumulačním krbem kombinovaným se sporákem.
Pro zvětšení klikni na obrázek.
Zvu Vás na exkursi do malého domu, který jsme navrhli společně s Renatou Bernardi z Brna. Je to rekonstrukce a zvětšení původní chaty, která zde stála zhruba od šedesátých let – malá - postupně rozšiřovaná o zasklené verandy a další přístavky, s obvyklou skladbou obvodových stěn: dekl – noviny – asbestocement – palubky.

Stará chatička byla demontována až k základům, zachovali jsme okna a dveře. Základy byly zpevněny a rozšířeny. Na základech pak byla postavena jednoduchá tesařská konstrukce, s velmi jednoduchou třívrstvou skladbou obvodové konstrukce. Směrem zevnitř: bezformaldehydová OSB deska – zateplení – neosámovaná prkna. Stejně tak je řešena podlaha.

Malý domeček nakonec Renata pořídila za 600tis.Kč (bez ceny pozemku, přípojek a studny). Je to malý velký domek především dílky velkému obytnému prostoru, který propojuje patro s přízemím, kuchyň s obývákem a ze kterého jsou výhledy na všechny čtyři světové strany. Samostatné prostory v

Kniha o přírodní architektuře - předmluva

Léta jsem četl velkoformátové cool časopisy o architektuře a navrhoval domy z betonu a skla. Proč jsem úplně zapomněl na svoje dětské domy z větví, narychlo na poli sestavené labyrinty ze slaměných balíků a vodní systémy z jílu, které jsme stále dokonaleji tvořili s „klukama“ v divočině za vesnicí?

Musel jsem projít blázincem a zkušeností vlastní smrti, abych si znovu uvědomil, že všechno, co miluji - od vycházek do lesa přes vaření i jedení dobrého jídla a fotografování přírodních struktur až po ženskou krásu - je příroda a že přirozenou hudbou, která nás v prostoru neustále doprovází, není ani rock ani jazz ani drnčení strojů a dopravy ani ticho prázdnoty, ale že je to ptačí zpěv?

Chci psát o tom, co skutečně chci. O tom, že chci žít v úplně malém domě s pohodlnou terasou uprostřed nevelké zahrady plné klidu, pohody, slunce, stromů, milujících plodících rostlin v sousedství blízkých, milých a soucítících lidí? O tom, že sním o vesnici, kde žijí lidé, kteří tuší jak

Komu vlastně patří Země?

Moc rád bych měl vlastní prostor na planetě Zemi, na které jsem se narodil, po které chodím, která mě živí a z jejíhož materiálu mám stvořené tělo. Abych ale získal svoje teritorium, prostor, kde postavím dům, zasadím strom a vypěstuji zeleninu, musím nejprve nashromáždit poměrně velké množství papírků nebo čísel v počítači, kterými se ohodnocuje společenský význam a množství práce, kterou vykonáváme a kterým říkáme peníze. Země se utvářela miliardy let. Lidé tu tak dlouho nejsou, nevíme přesně, jak to bylo, ale nejspíše nejsou první formou života na Zemi. Prvním formou života na Zemi je asi Země sama.

Lidé se na Zemi rodí, rostou, zrají a umírají, jejich těla se proměňují na humus ale přesto se domnívají, že je Země jejich majetkem. Budiž. I divoká zvířata vytvářejí svá teritoria podle svojí síly a svého významu a my si teritoriální boje vynahrazujeme dovedností získat peníze. Nicméně si myslím, že bychom přeci jenom vzhledem k lidskému poznání, rozvoji principů nenásilí, rovnosti a

Rodový statek v Klášterecké Jeseni

organická koncepce domu 
pro zvetšení klikni na obrázek
Na svazích Krušných Hor, v  místě stejně krásném jako název obce se rozkládá pět hektarů sadů, luk a pastvin, na kterých zakládají svůj rodový statek Petra a Mario Kubecovi. Společně tvoříme budoucí podobu pětihektarového území, které bude přírodou, pastvinami, zahradou a domovem nejen pro Kubecovi, ale také pro všechnu floru a faunu, jejich přátele a pro lidi se zájmem o přírodní bydlení a hospodaření. 

geometrie v praxi :-)














Dům je umístěný v energetickém centru místa, na místě výhledu, slunce a větru. Je to velín a rozhledna :-) Půdorysy jsme dlouho tvořili společně s Kubecovými. Nakonec všechno do sebe zapadlo, když jsme použili posvátnou geometrii včelí plástve. Poměrně velký dům schvalujeme jako zemědělskou stavbu s bydlením. Ona je to pravda,

Studio na dvoře - aneb osobní dům v rodové zahradě

Pohled ze zahrady.
Projekt je rekonstrukcí bývalé prádelny v kouzelných zahradách ve vesnické blokové zástavbě historických statků v Praze na Libuši. V této okrajové části Prahy je za starými zdmi  ukryto mnoho netušených krásných přírodních prostorů.

Studentská přístavba domu nebo chcete-li zahradní domek nebo studio nebo prostě nový osobní dům v rodové zahradě je něco víc, než jen dostavba rodinného domu. Je to projekt prováděný nezávisle, v pohodě bez jakéhokoliv zásahu do stávajícího bydlení. Díky citlivému osazení domu do stávající zahrady vzniká lehce a levně hotový a inteligentní rodový prostor s autonomním životem, vlatními vstupy a prostorami, zařízeními i zákoutími.

Pro zvětšení klikni na obrázek.

Původní prádelna nakonec byla zbořena a na jejích základech byl vystavěn nový objekt z voštinových pálených cihel bez dodatečného zateplení s pultovou střechou. Přístavba malého bungalovu v rodové zahradě vyšla svépomocně komplet se zařízením na 3000 tis.Kč. Je to plnohodnotné místo pro bydlení 1 - 2 - 3 členů rodinného bydlení, které krásně dotváří prostor zahrady a žádným způsobem nezasahuje do stávajícího domu.

Pohled ze severozápadu. Výklenek objemu ložnice
byl vytvořen k zachování stávajících keřů kaliny.














Uvnitř domku je pohodlná ložnice, kuchyně, obytný prostor je rozšířený v obou pokojích malou galerií na spaní. Okna na západ mají lepší spojení se zahradou, než původní dům, francouzským oknem na jih procházíme do zákoutí v rohu zahrady, které je určenom jenom obyvatelům nového prostoru.

Optické spojení se zahradou. V pozadí
je vidět stávající zahradní domek pro návštěvy.














A ještě jedna zajímavost. Za projekt jsem dostal zaplaceno v naturáliích. Hlavně zavařeniny. Dlužno říci, že jsem je nedokázal spotřebovat, ani rozumně distribuovat. To chce všechno vývoj...  

Pohled jižní. Paní domku si přála
přesunout kuchyňskou linku směrem do zahrady :-)













Situace. Původní dům je v severovýchodním
nároží pozemku. Zahrada je v kobercové zástavbě
historických statků.

Rodový prostor tří bratří

Pro zvětšení klikni na obrázek
Na úpatí slovenských hor žili byli tři bratři. Každý z nich má svoji cestu, svoji práci, svoje nadání a svoje vztahy. Ale rodové pouto je silné. A tak se vydali do kraje, který si zamilovali a pořídili kus země, který převálcovala složitá historie našich národů. A do tohoto prostoru vkládají práci, víru, Lásku a naději :-)  

Z průvodní zprávy:

Podklady

S přípravou funkčních podkladů byly jisté potíže. Nepodařilo se mi získat bezplatný přístup na mapový server katastrálního úřadu, pracoval jsem s Vašimi podklady na PDF a se snímky z Google. Jakžtakž se tyto dvě reality podařilo sesadit po vzájemném pootočení a deformacích mapy Google. Pro toto schema podklady stačí, kdybychom chtěli jít do větší podrobnosti, museli bychom nechat zaměřit polohopis a výškopis alespoň těch částí zahrady, které bychom chtěli propracovávat.

Předložená skica

Je esencí možností, jak s pozemky nakládat. V tomto prvním kroku jsem nerespektoval Vaše rozdělení pozemků na tři díly. Zkoumal jsem strukturu kousku krajiny, který máme k dispozici, prostory vzhledem ke svahu a orientaci ke světovým stranám, sousedství, průchodnost krajiny,

Soběstačnost není podmínkou. Evo - luční salát.

Mnoho textů a pouček o permakultuře, přírodním stavitelství nebo o nezávislosti na společenském systému klade jako podmínku realizace životních změn vlastní soběstačnost. Řada lidí se tedy nejprve vrhá na obdělávání zahrady se záměrem vypěstovat jídlo pro celou rodinu na celý rok, plánuje stavbu skleníků s vytápěním, shání osivo starých odrůd obilí aby si vypěstovali mouku na chleba a slámu na došky a sází japonské topoly, aby bylo dřevo na topení.

Lámeme si hlavu s dosažitelností fotovoltaiky, bioplynu a těch nejlepších kamen, zkoumáme jak během stavby domu při tom všem postavit také ještě sklep na uchování potravin na zimu, vrtáme hluboké vodní vrty a utěsňujeme domy, aby ani větříček... 

Před několika lety jsem se ze zahrady vrátil zpět dobytu ve městě po půl roce (podotýkám, že občasné) práce na záhoncích, protože v prvním roce péče o zahrádku se mi nepodařilo sklidit prakticky nic z toho, co jsem zasel. Na druhé straně jsem se naučil občasným sekáním a šikovným sklízením obdělávat a udržovat v jedlé kondici malé políčko kopřiv a bršlice. Tyto byliny byly na jaře a v první polovině léta hlavním objemem vlastnoručně vypěstovaných poživatin. Nečekaná úroda mi