Živelné projektování

Jsem architekt. Je mi padesát let a přesto stojím na počátku životní cesty :-) Už podruhé ve svém životě pracuji na společenském přijetí role a práce architekta v procesu stavění v této zemi. Nejprve to bylo po roce 1989, kdy vznikala postkomunistická stavební kultura a obyčejní lidé živého architekta předtím nikdy neviděli. Snažili jsme se tenkrát vpašovat mezi podnikatelské baroko architekturu, kterou jsme považovali za soudobou a moderní. Tato doba se pohříchu naplnila, betonu, skla a tvrdých linií si nyní užíváme až až :-) A nyní spolu s ostatními kolegy architekty pro tuto profesi a její kompetence vytvářím prostor v přírodním stavitelství. Anebo v přírodní architektuře?


Příznačně definuje dnešní architekturu Wikipedie. Architektura je prezentována jako „umělecké stavitelství“. Ano, architektura tak, jak se u nás učí a jak ji praktikuje většina architektů, je skutečně estetikou stavitelství. Řekl bych, že čeští architekti dnes investují svoje talenty do vytvoření domů, které mají znovu a znovu zaujmout svým neočekávaným tvarem a materiálem, překvapit
„něčím, co ještě nikdo neviděl“. Domy jsou monumenty, jejichž účelem je zařídit, aby pozorovatel vzdychl: „wau!“ Zvěčnit architektovo jméno:-)

V historii se obyčejně na procesu projektování menší stavby podílel jeden člověk, který vzhledem k tomu, že se v každé době, kultuře nebo kraji používala víceméně jedna technologie, dokázal uchopit veškerou problematiku stavby a byl zároveň architektem, projektantem i stavitelem. Dnes se proces projektování rozvinul do mnoha profesí. Je to především díky nekonečným tvůrčím možnostem a mnoha technologiím, které se ve stavebnictví používají. Nemyslím si, že by na váš slamák měl nastoupit projekční tým o 50 specialistech, jak to bývá na velkých současných stavbách. Ale vzhledem k tomu, že přírodní stavitelství rozvoji šetrných a udržitelných technologií, stejně jako rozvoji člověka, jeho umu a kultury nijak nebrání, budu se ve svém pojednání věnovat všem profesím, se kterými spolupracuji. Abych osvětlil vzájemné působení profesí v projektování i stavění, vysvětlím příběh na svém oblíbeném modelu 4 živlů. 

Země.

Živel Země, to je hmota. Její zákonitosti, fyzika, pevnost, izolační vlastnosti, odolnost a podobně... Země, to jsou základy, zeď, podlaha i střecha. Země, to jsou věci, na které si můžeme sáhnout, kterými se obklopujeme, kterými vymezujeme svůj životní prostor. Země a hmota je to, co vidíme na stavbě, a za co vlastně vynakládáme peníze. Zeď, sloup, podlaha, okno, dům, ale taky kámen, dřevo, sláma a hlína. To je to pravé stavitelství :-) A na straně projektování se jím zabývají, tomu rozumí a na to buňky mají, stavební inženýři a statici. Je třeba říci, že tyto profese stojí vždy pevně nohama na zemi. Proto snad působí stavebních inženýrů v přírodním stavitelství více, než jiných profesí :-) 

Voda.

Skutečné pochopení významu vody brzy zasáhne všechny praktické a vědní obory včetně oboru tvorby a navrhování životního prostoru. Živel vody zahrnuje nejen vodu v domě a zahradě. Pro mě je voda z hlediska živlů symbolem energetické podstaty existence. Proto si k živlu vody dovolím přiřadit specialisty, kteří se zabývají energiemi a s nimi souvisejícími technologiemi. Je to celé TZB (technologické zařízení budov). Patří sem projektanti elektrických a elektronických slaboproudých i silových zařízení. Pokud budeme vytvářet rozvody tepla v domě, pak je potřeba přizvat topenáře, dále plynaře (v budoucnosti bioplynaře :-) a rozhodně sem přiřadíme také vodaře a další projektanty ZTI (zdravotně-technických instalací), kteří navrhují rozvody pitné a užitkové vody a odpadních vod a jejich třídění až po kořenovou čističku, anebo koupací jezírko. Ekvivalentem energie v našem paradigmatu jsou peníze. Takže sem patří i trpělivá práce rozpočtářů s jejich rozpočty, specifikacemi a výpisy prvků, řeziva apod. Řada lidí ovšem ke svojí stavbě může přizvat také bankéře :-)

Vzduch.

A tu jsme v živlu, který je mým chlebem, živlem architektury! Práce architekta je vzduch. Architektura je TO NIC mezi TÍM VŠÍM :-) Architektura je prostor. Ale není to jen tak ledajaký prostor, je to životní prostor člověka. Dům nestavíme kvůli tomu, abychom měli dům, ale kvůli tomu, abychom vytvořili svůj prostor. Prostor, který obohacuje, chrání, podporuje a uzdravuje náš život. Dobrá architektura se tedy především zabývá členěním, propojováním, oddělováním, vytvářením a dimenzováním prostorů. Prostorů intimních, osobních, společenských pracovních, soukromých, veřejných, vstupních, komunikačních, zahradních, domovních, vnitřních i vnějších a také - koneckonců v souladu s Wikipedií - prostorů krásných :-) A protože jsou to prostory pro člověka, má architekt na starost také člověka a jeho potřeby. Architekt je ten, kdo by měl pracovat se stavebníkem a hledat jeho skutečné lidské potřeby. Architekti se ve škole učí sociologii, která by měla mít výrazný přesah do psychologie a antropologie a to už je zase život a život je živel Ohně. Někdy jsou architekti ve svém vzdušném živlu trochu ulítlí, navrhují „vzdušné zámky“. Proto potřebují spolupráci s ostatními specialisty, hlavně těmi, co stojí pevně nohama na Zemi :-) Ještě nesmíme zapomenout na profesi vzduchaře, který se u komplikovanějších staveb zabývá vzduchotechnikou a v oblasti úspor tepla třeba rekuperací.

Oheň.

Oheň je život. Oheň je to, co neumíme stvořit, pochopit, pojmenovat, protože na to vibrace slov a mysli nestačí. Oheň je Jsoucno, Láska, Existence. V této kategorii projektu řešíme všechno, co je živé. Jsou to profese v současném technickém paradigmatu pohříchu zanedbané. Naše civilizace vytvořila příliš mnoho neživých věcí, které v sobě nemají oheň ani život a je potřeba je neustále opravovat, udržovat a zásobovat energií. Kdo je specialistou na Život v architektuře a stavitelství? Z klasických profesí tu máme jednoho jediného: projektanta „sadových úprav“. Je však potřeba spolupracovat s dalšími profesemi, které rozumí životu. Se zahradníky, kteří rozumí rostlinám, chovateli, kteří rozumí zvířatům a vůbec znovu porozumět všem vtěleným i nevtěleným bytostem, které v prostoru, kde hledáme svůj domov, žijí a budou s námi žít. A to je nové, neorané pole přírodního stavitelství. Určitě k živlu ohně patří taky: pecaři, kamnáři, kominíci, stavitelé Srdce domu. A teď váhám, kam vlastně zařadit projektanta „požární bezpečnosti“. Nepochybně také k ohni, protože projekt požární bezpečnosti vám může zachránit život v případě, že je ohně v domě už moc :-) A hlavně - živý je člověk, pro kterého stavíme, a který je pro nás nakonec vždycky nejdůležitější. Psychologové a sociologové spolupracovali při navrhování staveb a měst v 60.letech 20.století. Bylo by dobré s touto profesí opět spolupracovat na konceptech budov.